Kde je zařazena MAS v systému veřejné správy? MAS chtějí nahradit svazky obcí? MAS přece nemají mandát rozhodovat o rozvoji regionu. Tyto a jiné otázky a prohlášení často slýchám při svých jednáních ve prospěch Místních akčních skupin. Až při podnětné diskusi se zástupci Svazu měst a obcí ČR jsme vlastně přišli problému na kloub.
MAS vzniká na podnět v regionu – může jím být aktivita podnikatelů, zájem svazku obcí, činné občanské sdružení nebo kombinace několika či všech. A pro výsledek je vlastně jedno, kdo je tím, kdo rozproudí spolupráci v lokalitě. Dalším bodem je dát dohromady dostatečný počet aktivních partnerů, kteří budou chtít pro region investovat čas a peníze (bez těch přímo z regionu to nejde nikdy). Pokud je partnerů dostatek (nikde neexistuje definice, kolik to je) a jsou z různých oblastí působení => heuréka!! máme místní akční skupinu.
Dalším krokem je institucionalizace tohoto uskupení (v případě, že se toto společenství chce tímto směrem vydat). Motivací pro tento krok jsou zpravidla dotační programy. Pokud tedy padne toto rozhodnutí, je třeba si zajistit lidi, kteří se budou starat o to, aby vše kolem MAS bylo správně, mohli hospodařit s financemi a investovat do rozvoje regionu. Je tedy založena obecně prospěšná společnost, občanské sdružení nebo zájmové sdružení právnických osob (tyto právní formy umožňují dotační programy) a volba je zpravidla ovlivněna specifickými lokálními podmínkami a zkušenostmi. Tato organizace vykonává funkci administrátora území, poradce a garanta správného realizace projektů. V žádném případě není tím, kdo rozhoduje - tím jsou právě partneři z regionu.
Dalším krokem je vymezení území působnosti MAS. A zde se dostáváme k prvnímu propojení s rozhodnutím samosprávy. Území vzniká vesměs na základě historických, společenských nebo přírodních návazností v regionu. Mělo by mít společné zájmy a cíle. Pokud toto území takto vymezíme, následným krokem je sepsání si správních území obcí, na jejichž území bude MAS působit. Posléze je třeba komunikovat se zastupitelstvy, aby svým rozhodnutím (tedy schválením působnosti MAS na území obce) rozhodli o začlenění do území MAS. Bez tohoto kroku nelze na toto území přivést dotační prostředky.
Když už máme území, je třeba si stanovit cíle, které chceme fungováním MAS naplnit. Nástrojem je Integrovaná strategie rozvoje území. Do její přípravy je třeba zapojit co nejširší spektrum obyvatel, organizací, zastupitelů, podnikatelů, neziskovek, škol a dalších, kdo v námi vymezeném prostoru působí. Jejich názory, osobní zkušenosti a potřeby jsou pro další rozvoj regionu tím nejdůležitějším. MAS je tedy iniciátorem všech těchto aktivit a věnuje svůj čas tomu, aby byly tyto dokumenty zpracovány. Čím více osob se do přípravy ISRÚ zapojí, tím větší váhu a vypovídací hodnotu ISRÚ má (právě toto zapojení regionu do jeho přípravy bývá a v dalším období 100% bude tím nejvíce hodnoceným přístupem). A když máme strategii hotovou, přichází opět na řadu veřejná správa - tedy zastupitelstva obcí. Do jejich kompetence patří schválení této strategie - bez toho nelze do území pustit dotace (schválení bývá povinnou přílohou).
Třetí oblastí zapojení veřejné správy – tedy obcí a spolu s nimi i svazků obcí, je přímá činnost v rámci Místní akční skupiny. Sice nesmí mít veřejný sektor (tedy obce, svazky obcí, školy, státní organizace apod.) převahu – v rozhodovacích orgánech tedy nesmí mít více jak 49 % (a to nebude moci mít v následujícím období žádná zájmová skupina), ale i tak mají velký prostor se aktivně zapojovat a rozhodovat o tom, kterým směrem se bude region ubírat. Zároveň s možností mají i povinost kontroly – vždyť se přece jedná o činnost v oblasti rozvoje území, která patří do jejich kompetence. Pokud tedy existuje MAS, která nefunguje v souladu s jimi (obcemi) schválenou strategií, je na nich, jak budou konat a ovlivňovt změnu. To ovšem platí pro všechny sektory v rámci MAS – veřejná kontrola její činnosti je snad tou nejlepší předností tohoto systému.
Co říci závěrem? Snad jen to, že ambicí místních akčních skupin není v žádném případě suplovat či dokonce nahrazovat rozhodnutí obecních/městských samospráv. Jejich záměrem není ani nahrazení aktivit dobrovolných svazků obcí. Úkolem MAS je prosadit rozvoj regionu na bázi spolupráce a zajistit rozhodování na nejnižší úrovni. A zapojením co nejvíce místních aktérů zajistit co největší transparentnost všech procesů.
Dovolím si k tomuto přidat mou reakci z nedávného dotazníku TIMA Liberec na dotaz, který s výše uvedeným dosti souvisí:
OdpovědětVymazatJak by měla Místní rozvojová společenství (rozšířené MAS) vzniknout? Kdo by měl být členem jeho řídícího orgánu?
Už nyní narážíme při činnosti, stále rostoucímu vlivu a povědomí o MAS na pomalu se tvořící rozpor, který se s plány na období 2014 - 2020 může dále prohlubovat. A to základní fakt, že sice MASky vznikají přirozeným procesem „zespoda“, ale s rostoucími zdroji a finančními prostředky v její správě budeme narážet na možné kolize či ovlivňování politickými názory a cíli. To není samo o sobě špatně, ale pak musí MASky také o něco svůj „politický“ mandát opírat. Na rozdíl od představitelů obcí totiž nejsou členové MAS nikým voleni, občasná nevhodná forma právní subjektivity opřená o děravé stanovy může umožnit úzké zájmové skupině rychlé ovládnutí těchto volených orgánů.
MRS by tak mělo být uspořádáno v několika patrech od nejvyššího řídícího orgánu až po jednotlivé sektorové podsekce a dále s regionálními buňkami na způsob dnešních MR či MAS. V samotném řídícím orgánu MRS by měly sedět špičky jednotlivých soukromých a veřejných sektorů a regionálních buněk volení odspodu. U veřejného sektoru by o zástupcích měli rozhodovat zastupitelé a starostové tak, aby byla zachována prodloužená legitimita zastupitelské demokracie až k samotným občanům. Sektor podnikatelský, zemědělský a neziskový by si volil své zástupce dle stavovských pravidel, význam jednotlivých fyzických osob by měl být oproti dnešním MAS výrazně oslaben.
František Kopecký
MAS Hranicko
Jen si dovoluji poznámku:
OdpovědětVymazatZ našich zkušeností např. v Tyrolsku, dávají už v tomto období (2007-13) samosprávy 40% rozpočtu LEADERu!! I na administraci. Na druhou stranu mají různě duležitý hlas při ovlivňování strategie (např právo schválit finální dokument jako orgány odpovědné za regionální rozvoj, nikoli nejake "vlivování" na výběry projektů a osob). Asi to bude případ více zemí, které už jsou za horizontem prvního silného čerpání.
Samosprávy iniciují MAS, ale jako plénum zde fungují opět férové poměry podnikatelů, NNO a samospráv. Zcela logicky, osvedčilo se to i na poli silného cestovního ruchu a dalších.
Co je pro nás inspirativní, tak se zde starostové a nebo zástupci obcí a jejich organizací neschovávají za hlavičky spolků, rovnováha bývá reálná a ne formální.
Petr Kulíšek
Kraje bojují o miliardy z EU. Zapojily i lobbisty, kteří pomohli rebelujícím lékařům
OdpovědětVymazatKabinet Petra Nečase už několik týdnů v tichosti odsouvá projednání jednoho velmi důležitého dokumentu ministerstva pro místní rozvoj. Ten má stanovit, kdo bude v příštích sedmi letech rozhodovat o přibližně dvaadvaceti miliardách eur, které k nám od roku 2014 mají téct z Evropské unie.
Už první jednání ukázala, že jednotný názor na to nemají sami ministři, jejichž úřady evropské peníze přerozdělují dál jednotlivým příjemcům. Jinou představu, než má místní rozvoj, zastává premiér Petr Nečas a do konce června žádá další varianty. A do toho na vládu tlačí silná regionální lobby.
Jen šest národních programů
Přibližně rok a půl vymýšleli úředníci ministerstva pro místní rozvoj systém, podle kterého by se měly v budoucnu evropské peníze rozdělovat. Celkem sedmnáct národních operačních programů zhustili do šesti, jak se vláda zavázala ve svém programovém prohlášení.
"Mottem návrhu je efektivita, cílenější zaměření na potřeby České republiky, a to jenom na ty nejdůležitější, kde to povede k viditelné změně,“ vysvětluje náměstek ministra pro místní rozvoj Daniel Braun, proč změť mnoha programů na ministerstvu nahradili jen šesti. "Budoucí systém by měl být jednodušší, s jednotnějšími pravidly,“ říká.
Kraje se podřídit nechtějí
Návrh však tvrdě narazil u krajských rad, které v současnosti spravují celkem sedm regionálních operačních programů. Ministerstvo je teď chce totiž všechny sloučit do jednoho a řídit je z Prahy. Důvody tohoto aranžmá si nechává Braun pro sebe. „Materiál dosud vláda neschválila,“ zdůvodňuje své mlčení.
Kraje se však nechtějí podřídit a tvrdě lobbují za zachování stávajícího systému. Zdaleka se nesnaží jen krajští hejtmani, na ministerstvu se střídají zástupci všech sedmi operačních programů. Právě tyto programy vyřizují všechny žádosti o dotace, v případě změn by o toto privilegium přišly.
A o tom, že je pro ně boj o evropské miliardy velmi důležitý, svědčí i fakt, že se za jejich zájmy perou i lobbisté z agentury Ewing PR, která připravila kampaň „Děkujeme, odcházíme“ lékařským odborům.
"S komunikací nám radí běžně, ale v tomto případě o to víc, velmi nám na tom záleží,“ přiznává zapojení PR lobbistů bývalá šéfka operačního programu Jihovýchod Marta Sargánková. „Současný systém je dobrý, rychlý, efektivní. Jsme blíže příjemcům, problémy řešíme přímo v regionu,“ vysvětluje, proč chce plány ministerstva zvrátit stůj co stůj.
Proč se regiony domnívají, že s nimi ministerstvo pro místní rozvoj málo komunikuje, se dozvíte ve čtvrtečních Hospodářských novinách.